Knihou provádí dvojice andělů – Honzík s Marií – kteří byli lidé, do doby, než-li zemřeli při dopravní nehodě. Po smrti jim v nebi určili, že se z nich stanou andělé strážní a budou provázet životem svoje přidělené lidské duše. Kniha se skládá z několika příběhů lidí, které jsou viděny očima andělů s jejich „nebeským nadhledem“ a zároveň těch, kteří ještě do nedávné doby byli na stejné lodi – živí lidé. Je zamyšlením nad tím, do jaké míry je náš život určený daným a neměnným osudem a do jaké míry si jej můžeme řídit sami, že všechno v životě je relativní a někdy v něm dochází až k absurdním životním situacím. Někdy se šťastným koncem a někdy naopak s tragickým.
Je to o tom, že člověk není v životě sám a po celou dobu jej provází jeho andělé strážní, kteří s ním sdílí jeho trampoty a trápí se s ním a nebo se s ním radují, když se mu něco povede. A že ať o nich víme nebo ne, jsou pořád s námi.