Herbavis

Maka – Maca peruánská (Lepidium meyenii) získala jméno „peruánský ženšen“, přestože není s vlastním ženšenem botanicky příbuzná. Domorodí indiáni užívali maku pravidelně již před příchodem Inků pro její nutriční hodnoty. Maka je hlavní součástí indiánské stravy pro svoji vysokou výživou hodnotu.

Maka – Maca peruánská (Lepidium meyenii) získala jméno „peruánský ženšen“, přestože není s vlastním ženšenem botanicky příbuzná. Domorodí indiáni užívali maku pravidelně již před příchodem Inků pro její nutriční hodnoty. Maka je hlavní součástí indiánské stravy pro svoji vysokou výživou hodnotu.

Kudzu (Pueraria lobata) je výjimečná rostlinka vyskytující se v Americe a Asii. Pro své všestranné využití a rozsáhlou škálu léčivých účinků je domorodými obyvateli využívána jako přírodní léčivum.

Představujeme Vám Kudzu – bojovníka se závislostmi a přítele správné duševní pohody. Tato rostlinka se vyskytuje v Americe a Asii. Zpracovává se její kořen, škrob v něm obsažený totiž obsahuje velké množství izoflavonoidů. Ty pozitivně ovlivňují trávení a působí proti stresu.

Maka – Maca peruánská (Lepidium meyenii) získala jméno „peruánský ženšen“, přestože není s vlastním ženšenem botanicky příbuzná. Domorodí indiáni užívali maku pravidelně již před příchodem Inků pro její nutriční hodnoty. Maka je hlavní součástí indiánské stravy pro svoji vysokou výživou hodnotu.

Maka – Maca peruánská (Lepidium meyenii) získala jméno „peruánský ženšen“, přestože není s vlastním ženšenem botanicky příbuzná. Domorodí indiáni užívali maku pravidelně již před příchodem Inků pro její nutriční hodnoty. Maka je hlavní součástí indiánské stravy pro svoji vysokou výživou hodnotu.

Manayupa je peruánská keřovitá rostlina, která je v přírodní medicíně využívána již od dob prastarých Inků. Vyskytuje se výhradně jen v některých horských oblastech And.

Bylina jménem Marco přinesli do Evropy španělští dobyvatelé (z jižní Ameriky). Ti se vzácnosti bylinky snadno dovtípili, když si všimli, že bez ní místní obyvatelé neudělají ani krok. Přidávali ji do všeho – pokrmů, mastí či odvarů.

Pasuchaca je drobounká bylinka vyskytující se v divoké přírodě severních And. Poznáte ji snadno, má výrazné květy, které mívají ta nejrůznější zbarvení. Sběr však probíhá těsně před rozkvetením bylinky, účinné látky obsažené v ní dosahují touto dobou nejvyšší koncentrace.

Sangre de drago je hustá míza vytékající po naříznutí kůry stromu Croton lechleri, barvou připomínající krev. Díky ní a semenům ve tvaru draka je nazývána „Dračí krev“. Používá se vně i zevně. Sangre de drago je nenahraditelným pomocníkem doma i na cestách.

Strom Bohů. Tabebuia serratifolia. Nebo prostě Lapacho. Jedná se o kůru stromu, jenž pochází z brazilsko-argentinské hranice. Kromě jeho kůry však indiáni využívali také dřevo, z nějž vyráběli nástroje, lodě a zbraně. Dřevo stromu Lapacho je totiž velmi tvrdé, a odolá dřevokazným houbám.

Ubos neboli Mombín žlutý je kůra opadavého stromu, jenž se vyskytuje v nížinných oblastech Amazonie. Dorůstá do výšky až 20 metrů a má neobvykle bohaté větvě. Kvete bílými květy, a jeho plody připomínají kyselejší švestky. Jeho kůra je pokryta prasklinami a výstupky podobné trnům.

Vilcacora, Uňa de gato nebo také Uncaria tomentosa je dřevitá, světle hnědá, popínavá rostlina. Je nazývána královnou Amazonie a také „kočičí dráp“ pro své trny, které se nacházejí u každého listu. Místní domorodci ji považují za svatou rostlinu, a je opředená mnoha legendami.

Yacon – andská rostlina s tisíciletou tradicí v medicíně, a rozhodně i jedna z těch nejchutnějších léčivých rostlin! Tato velmi vytrvalá bylina dorůstá až tří metrů, a v jihoamerických Andách je pěstována zejména pro své hlízy a listy. Vzhledem svých listů připomíná celer.